Před pozváním bohů

01. 10. 2009 | † 03. 10. 2010 | kód autora: d5q

průvodPraktická podoba kultu staroegyptských bohů dnes je, přinejmenším ve své vnější podobě, v poměrně velké míře známa z dochovaných pramenů a stejně tak je dostatečně popsána v egyptologické literatuře. Je ovšem třeba říci, že tyto popisy, jakkoli rozsáhlé, jsou ve své většině v původní podobě reálně neuskutečnitelné, protože vycházejí z předpokladu existence funkčních chrámových komplexů, s nimiž jsou (například provázáním jednotlivých kultovních úkonů s architektonickými prvky) nerozlučně propojeny. Jelikož je tento kontext pro moderního obřadníka při jeho kultovním jednání zřídka dosažitelný, je třeba všechny historicky popsané reálie chápat především jako inspiraci k nalezení nových a přitom starověké zkušenosti odpovídajících forem kultovní praxe.


 

Úplný seznam článků podle jednotlivých rubrik naleznete zde.


průvod

Praktická podoba kultu staroegyptských bohů dnes je, přinejmenším ve své vnější podobě, v poměrně velké míře známa z dochovaných pramenů a stejně tak je dostatečně popsána v egyptologické literatuře. Je ovšem třeba říci, že tyto popisy, jakkoli rozsáhlé, jsou ve své většině v původní podobě reálně neuskutečnitelné, protože vycházejí z předpokladu existence funkčních chrámových komplexů, s nimiž jsou (například provázáním jednotlivých kultovních úkonů s architektonickými prvky) nerozlučně propojeny. Jelikož je tento kontext pro moderního obřadníka při jeho kultovním jednání zřídka dosažitelný, je třeba všechny historicky popsané reálie chápat především jako inspiraci k nalezení nových a přitom starověké zkušenosti odpovídajících forem kultovní praxe.

 

Jen těžko se proto dá očekávat, že bychom mohli popsat jeden obecně použitelný "návod", nebo že by kýmkoli navržený postup byl dán definitivně. Ostatně: různí bohové byli (vedle základních společných rysů egyptského chrámového rituálu)  vždy spojováni se specifickými, jen sobě vlastními kultovními postupy, mnohdy variantními i jen podle různých kultovních středisek téhož boh...

.... Každý prezentovaný návrh postupu obřadu, náš samozřejmě nevyjímaje, je proto třeba chápat výhradně jako inspirativní model jednoduchého každodenního rituálu, který si obřadník v jednotlivostech přizpůsobí podle svých podmínek a v neposlední řadě také podle své vnímavosti. Vždy je například možné doplnit jej hudbou, zpěvem, symbolickými gesty (kupříkladu za pomoci sistra) a podobně. Obecně vzato je hudba důležitým podpůrným prostředkem: jednak je schopna evokovat sobě odpovídající typ energií, jednak tím, že ji úkony obřadníka následují v pevném sledu, vytváří každodenně opakovaný rytmus a schéma obřadu a pevně stanovuje délku a soulad jeho jednotlivých částí, což jsou významné znaky každého posvátného rituálu.

 

Vše výše uvedené jsou ale dílčí a vlastně jen málo zásadní otázky v porovnání s těmi, které jako problém leží na samém počátku, a s nimiž nám  jako se specifickým rysem moderní doby znalosti o reáliích staroegyptského rituálu pomohou jen zprostředkovaně. Dnes, kdy neexistují fungující kultovní místa, k nimž by se adept egyptského kněžství mohl prostě připojit a dát se do jejich služeb, znamená zahájení rituálního uctívání konkrétním člověkem současně i prvotní vstup osloveného boha do lidského světa v daném místě. V nejobvyklejším případě dokonce bude nejspíše platit, že takový adept je osamocený a není nikdo, kdo by jej mohl nahradit. Naše dnešní situace je proto komplikovaná: ve starověkém Egyptě byli hlavní kněží jmenováni panovníkem(1) a ostatní svými nadřízenými  a chrám byl vybaven rozsáhlým personálem, který zajišťoval, že obřadní úkony budou vždy vykonány ve správný čas a správným způsobem bez ohledu na to, zda je stále provádí jedna a tatáž osoba, nebo zda ji po určitou dobu nahrazuje někdo jiný. To vše je v nynějších doslovně i přeneseně "domácích" podmínkách praxe kultu těžko možné a hektický způsob života moderní doby tomu klade další a další překážky.

 

Potenciální obřadník proto musí věnovat dostatek času všestrannému zvážení svých možností kult skutečně vykonávat. Bylo by zásadní chybou začít kult praktikovat a pak toho svévolně zanechat. Adept, který je ustanoven sám sebou a nemá tudíž žádnou zpětnou vazbu, by si při svém rozhodování měl spíše myslet, že se kultovní praxi věnovat raději nemá – a pak "sám sebe" přesvědčit, že splňuje všechny podmínky pro to, aby s tím začal a roky a desetiletí v tom vytrval. Neznamená to, že je nutné pro praktikování kultu žít archaickým způsobem života nebo se "nehnout z místa"; obojí by bylo zcela v rozporu s egyptským pojetím náboženství, jehož kněží – doslova "sluhové boží" – mimo chrám bez problémů žili světský způsob života podobný životu ostatních svých současníků a teprve v Pozdní době na ně byla uvalena jistá omezení, i tak ovšem povětšinou především rituální povahy.(2) Každopádně je třeba mít neustále na mysli, že jsou to bohové, kdo určují a přejí si, zda jejich kult má a nebo nemá být na určitém místě určitým člověkem provozován, a že bez jejich podílu na tomto rozhodnutí je každé lidské úsilí v dlouhodobější perspektivě marné.

 

Stejně tak je třeba věnovat pozornost volbě boha/bohyně, jemuž má být určen kult prováděný už rozhodnutým obřadníkem. Také zde je naše situace naprosto nesrovnatelná se situací starých Egypťanů žijících v okolí funkčních chrámů. Ti měli už jen místem svého pobytu blízkou a přirozenou náklonnost určitého boha nebo bohyně nasnadě, neboť egyptští bohové v chrámech reálně po celá staletí a tisíciletí přebývali. "Patřit k určitému městu (pro Egypťana) znamenalo podléhat kompetenci boha tohoto města"(3) a být s ním spojen vazbami vzájemné blízkosti, starostlivosti a péče. Naproti tomu dnes událost narození v určitém místě jen těžko můžeme považovat za určení této vazby; obřadník se proto nevyhne "své" volbě. Je samozřejmě pravda, že i tak si bůh sám vybírá svého obřadníka a nikoli naopak (např. tím, co v lidské řeči označujeme jako "náhodu" nebo "shodu okolností"), nicméně se nelze v naší epoše vypjatého subjektivismu ubránit pocitu, že je to obřadník, kdo určuje přinejmenším míru pochopení zásahu bohů do svého života. To je pravda v tom smyslu, že nejde o nějaké "vyvolení" či "povolání" ke službě bohu tak, jak to chápe křesťanství – rozhodnutí pozvat boha do lidského světa je rozhodnutí výhradně lidí (v tomto případě konkrétního obřadníka...


.... Na druhou stranu ale to je jen a jen určitý bůh sám, kdo obrazně řečeno "tluče na dveře" lidské mysli a vyslovuje přání vstoupit. Zvát někoho, kdo tak nečiní, je sice možné, ale nejisté.

 

Bohům, kteří mají být obřadníkem uctíváni, je třeba připravit podmínky pro jejich přítomnost. Jak jsme už uvedli jinde, nejvlastnějším místem jejich pobytu jsou "nebesa" a mají-li přebývat mimo svou sféru, musí jim být takové prostředí příjemné a odpovídat kvalitám, které reprezentují. To v dnešní době, kdy vis maior v podobě místa narození je nutně nahrazena volbou, zahrnuje více než kdy tomu bylo ve starověku také charakteristiku osobnosti obřadníka samotného. Je třeba pozorovat sám sebe, své sklony a zaměření, aby bylo vytvořeno co nejtěsnější propojení: kupříkladu intelektuálně zaměřený člověk bude naladěn na energii Džehutiho, kdo se realizuje v péči o druhé, koresponduje nejspíše se zaměřením Esety, ten, kdo v sobě pociťuje nespoutanou sílu s nutkavou a neovladatelnou potřebou vybočovat za zavedených pravidel, bude nositelem kvalit Suteha, zemědělec by na prvním místě měl zvažovat Mina a podobně. Není ovšem vhodné být schématický. Hledající by měl vyhledat co nejvíce analogií svého dosavadního života a egyptské mytologie. Ze zkušenosti můžeme dále doporučit použít jméno boha/bohyně jako mantru – po určité době si adept bude jistý, zda jeho předběžná volba byla správná. Pokud hledá bez určité jasné představy, není od věci použít stejným způsobem například spojení "Aa nečer im hotep"(4) – "Velký bůh přichází v míru". Bohové slyší naše volání a není třeba pochybovat o tom, že jej vyslyší, budou-li to považovat za vhodné.

 

Na závěr je třeba varovat před závažným psychologickým klamem, který může nastat v mysli adepta egyptského kněžství, a to bez ohledu na jeho sebelepší vůli nebo sebepoctivější přípravu. Dlužno dodat, že tento klam nesouvisí ani tak s člověkem samotným, jako spíše s paradigmaty naší moderní doby. Jak jsme napsali výše, nelze se vzhledem k nutnosti rozhodnutí, kteréhože boha/bohyni bude obřadník uctívat, vyhnou dojmu, že tuto volbu provádí on sám. To je, jak bylo řečeno, také do značné míry pravda. Z toho ovšem může v podvědomí člověka vzniknout nesprávný úsudek, že on sám je mírou a příčinou nastalé boží přítomnosti ve světě, a že výběrem boha tak, aby odpovídal naladění, povaze, zájmům nebo dokonce sebeprojekci jeho osobnosti, manifestuje nebo realizuje svůj přístup ke světu jako celku, což přirozeně stejným způsobem mohou učinit i adepti jiní. Jinak řečeno: že tím obřadník dospěl k subjektivní konkretizaci univerzálně platného duchovního konceptu ve smyslu náboženského henoteismu, v němž pak jednotlivé kulty, pokud ovšem sebe samé z toho nevylučují radikálním monoteismem, jsou více méně svou vzájemnou alternací. Tento klam je o to závažnější, že se zdá korespondovat s některými staroegyptskými texty, takže adept kněžství snadno nabude dojmu, že to je cesta, jíž se egyptské náboženství samo ubíralo. Je třeba zdůraznit, že tento dojem je opravdu jen a pouze klamem, a že je třeba se mu, chceme-li zachovat dědictví egyptského náboženství a ne jen praktikovat "modernu" v egyptském šatě, vyhnout. Podrobněji tuto úvahu do budoucna rozvedeme na jiném místě.

 

Potenciální obřadník tedy k celé věci musí přistupovat s rozmyslem. Kočku lze naučit, aby nelovila ptáky; v její přirozenosti však vždy bude něco jiného. Přijme-li bůh nebo bohyně jeho pozvání, bere tím na sebe celou řadu povinností a úkolů, jejichž plnění v dlouhodobé perspektivě nemusí být tak jednoduché, jak se zdá na počátku. Není-li nikdo, kdo by jej v případě zásadního zaváhání nebo dokonce selhání zastoupil, může mít opětovný odchod bohů velmi neblahé následky. Opatrnosti nikdy není nazbyt.

 

Stejně tak je ale pravda, že zakoušení blízkosti bohů a jiných plodů kultovního jednání, jichž se obřadníkovi dostává úměrně času jako pomyslné odměny, je nevyslovitelné.

 podpis

 Raneb Džehutijdžedef

 

lišta

 

 

 

Poznámky k textu

 

(1) PERNIGOTTI, Sergio. Kněz. In DONADONI, Sergio. Egyptský člověk a jeho svět. Překlad kol. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-813-4. Kapitola 5, s. 120.

(2) PERNIGOTTI, Sergio. Kněz. In DONADONI, Sergio. Egyptský člověk a jeho svět. Překlad kol. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-813-4. Kapitola 5, s. 115, 132.

(3) ASSMANN, Jan. Egypt: theologie a zbožnost rané civilizace. Překlad Barbora Krumphanzlová, Ladislav Bareš. Praha : Oikuméné, 2002. 328 s. ISBN 80-7298-052-1. S. 32.

(4) Egyptské slovo ntr přepisuje v podobě "nečer" např. FORMAN, Werner; QUIRKE, Stephen. Posmrtný život na Nilu. Překlad Ladislav Bareš. London : Opus Publishing, 1996. 192 s. ISBN neuvedeno. Tradičnější přepis je "neter", případně "netjer".

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky zivotni-styl

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.