Mýty kosmogeneze IV - Mennofer

28. 09. 2009 | † 03. 10. 2010 | kód autora: d5q

291px-Ptah_standing_svgTřetí hlavní kosmogonické schéma pochází od kněží boha Ptaha a vzniklo v kultovním centru tohoto boha v Memfisu (staroegyptském Mennoferu). Přestože bylo formulováno patrně brzy po heliopolské kosmogonii, známe jej až ze žulového bloku pocházejícího z období dvacáté páté dynastie, na kterém byl, z rozkazu krále Šabaky, vytesán i starší text (patrně z období devatenácté dynastie). Na rozdíl od heliopolské i hermopolské kosmogonie, které se zabývají různými aspekty předprojeveného božství, klade Šabakův text důraz na tvořivé skutky Božství či Absolutního ducha představovaného Ptahem, a potvrzuje tak imanenci nejvyššího božství ve všech pozemských stvořeních.


 

Úplný seznam článků podle jednotlivých rubrik naleznete zde.


291px-Ptah_standing_svg

 

(zpět na třetí část článku)

Třetí hlavní kosmogonické schéma pochází od kněží boha Ptaha a vzniklo v kultovním centru tohoto boha v Memfisu (staroegyptském Mennoferu). Přestože bylo formulováno patrně brzy po heliopolské kosmogonii, známe jej až ze žulového bloku pocházejícího z období dvacáté páté dynastie, na kterém byl, z rozkazu krále Šabaky, vytesán i starší text (patrně z období devatenácté dynastie). Na rozdíl od heliopolské i hermopolské kosmogonie, které se zabývají různými aspekty předprojeveného božství, klade Šabakův text důraz na tvořivé skutky Božství či Absolutního ducha představovaného Ptahem, a potvrzuje tak imanenci nejvyššího božství ve všech pozemských stvořeních. Heliopolská kosmogonie pečlivě rozlišovala rozdílné fáze vylévání božské látky. Každá fáze naznačovala další vzdalování se tvořivého procesu od nejvyššího Božstva. Celý proces vylévání končí stvořením čtveřice bohů: Usira, Esety, Sutecha a Nebhety. Hermopolská kosmogonie kladla důraz na předprojevené kvality božství představovaného Osmerem prvotních bytostí, které Thovt nejprve přivedl ke zrození a poté je, ve své roli tvůrce řádu vesmíru, směřoval a proměnil v základy projeveného vesmír...

.... V memfidské kosmogonii se důraz přesouvá směrem k dalšímu aktivnímu působení Absolutního ducha či Božství při tvoření vesmíru, protože Ptah je osobně zúčastněn v tvoření až k objevení se "lidí, zvířat, lezoucích stvoření a všeho, co žije".

Ptah je Božství definované jako Ten, kdo dává tvary, kdo formuje hmotný svět. Z tohoto důvodu byl i hlavním bohem řemeslníků a všech ostatních, kdo pracovali s kovem či kamenem. Řeky byl později ztotožňován s božským kovářem Héfaistem. Samo jméno Ptah znamená patrně "sochař" či "rytec", a tak si jej můžeme představit jako boha, který pracuje na světě a utváří formu každého stvoření. Většinou je zobrazován, jak má na hlavě těsnou kápi řemeslníka (obr. 3.16.). Stává na dlátem vytesaném podstavci, který je zvláštním symbolem bohyně Maat, a jehož je Ptah pánem.

Spojení Ptaha s hmotným světem je možno vnímat obzvláště v jeho aspektu Ptaha-Tatenena, což znamená doslova "zdvižená (či pozdvižená) zem" a vztahuje se patrně k Prvotnímu pahorku. Tatenen byl ve skutečnosti bůh srovnatelný z mnoha hledisek s Gebem, a který byl často – stejně jako Geb – zobrazován se zelenou tváří a pažemi. Ve spojení s Ptahem se Tetenen stává bohem tvořitelem, který se zabývá především konečnou fází vylévání Absolutního ducha do inertní, nicméně živé hmoty země. V oslavném zpěvu na Ptaha-Tatenena můžeme číst:

"Ty´s spojil dohromady zemi, ty´s shromáždil všechny své druhy, ty´s objal své údy, ty´s sám sebe našel jako Jednoho, který si vyrobil svůj trůn a utvořil Obě země."

Je důležité, že Ptah je většinou zobrazován jako bůh s podobou mumie, podobně jako Usir, se kterým je někdy ztotožňován. Vztah mezi Ptahem a Usirem je rozebírán v mnoha částech Šabakova textu. Nicméně Ptah není spojován pouze s Usirem, ale také se Sokarem, bohem, který vládl nejhlubším oblastem Podsvětí. Memfidská teologie se tímto vztahuje k tomu aspektu boha, který se zabývá především hmotou, aspektu, který obětoval čistě duchovní bytí, aby mohl vykrystalizovat ve hmotě.

Šabakův text vyjadřuje Ptahovo spojení s nejvyšším Božstvím zcela explicitně. Můžeme tam číst, jak skrze Ptaha vznikl jak Nun, tak i Prvotní pahorek. Ale jejich vznik uvnitř Ptaha je zmiňován bez souvislostí s mýtickým vynořením Prvotního pahorku. Patrně se zde předpokládá, že se jedná o známou skutečnost. Text se v tomto bodě vůbec nezabývá žádnou jasně vymezenou kosmogonií. Pouze uvádí krátké teologické či metafyzické poznámky týkající se spíše pozadí nutného k pochopení této kosmogonie. Hlavním tvrzením je zde ujištění, že Ptah je  "mocný Veliký Jediný", zdroj všeho, co existuje, a tudíž ekvivalent heliopolského Atuma. Vlastní kosmogonie začíná slovy:

"Objevilo se jako srdce a objevilo se jako jazyk něco, co na sebe přijalo formu Atumovu."

Můžeme to přeložit i následovně:

"Ve formě Atuma se objevilo srdce a objevil se jazyk."

Před tímto "okamžikem" je Ptah zcela ztotožňován s Absolutním duchem. Takže je to právě tato první emanace Absolutního ducha, kterou Ptah nabývá formu Atuma. A jako Atum se Ptah stává tvořivým tím, že přivede na svět dva orgány tvořivosti: srdce a jazyk. Srdce je orgánem myšlení, jazyk orgánem řeči. A jak jsme už viděli, tyto orgány byly v hermopolské kosmogonii vztahovány k Thovtovi. V Šabakových textech je s Thovtem spojován jazyk, srdce náleží Horovi. Akt stvoření byl tedy proveden Ptahem ve formě trojice Atum-Hor-Thovt:

"Mocný Veliký Jediný Ptah, který přinesl život všem bohům, stejně jako jejich ka, skrze své srdce, kterým se Hor stal Prahem, a skrze svůj jazyk, kterým se Thovt  stal Ptahem."

Prvními bytostmi, které Ptah stvořil, bylo společenství bohů, které texty vykládají jako Ptahovy rty a zuby:

"Jako božská Družina je částí jeho samého jako jeho rty a zuby, které odpovídají Atumovu semeni a pažím, povstává (zde) boží Družina činností jeho prstů a semene. Nicméně boží Družina je ve skutečnosti zuby a rty ve velikých ústech, která pojmenovala všechny věc...


...."

Tato boží Družina či Enneada je od heliopolské Enneady chápána odlišně. Heliopolská Enneada vznikla v důsledku Atumova aktu tvoření, zatímco memfidská boží Družina je s tímto procesem tvoření ztotožněna. Celé společenství bohů je, stejně jako Hor a Thovt, Ptahem plně asimilováno. Duchovní svět bohů je sloučen dohromady a ztotožněn s Ptahem, stvořitelem světa. Všichni jsou nástrojem tvořivých myšlenek a skutků nejvyššího boha. Význam této skutečnosti spočívá v tom, že zatímco se heliopolská a hermopolská kosmogonie zabývají postupnými duchovními úrovněmi vyzařování Absolutního, které jsou představovány bohy chápanými jako duchovní podmínky předcházející existenci projeveného světa, memfidská kosmogonie bohy tím, že je považuje za pouhé nástroje stvoření, zatlačuje do pozadí zájmu. Je tak schopna se více soustředit na konečné fáze vyzařování Absolutního do hmotného světa a předat celou zodpovědnost Ptahovi:

"A tak stvoření všeho, včetně stvoření bohů, musí být přisouzeno Ptahovi. On je Prvotním pahorkem, který přivedl bohy k bytí, a z nějž vše povstalo, ať již pokrm, boží živobytí či kterékoliv jiné dobré věci."

A právě ten fakt, že zde jsou bohové, kteří v heliopolské a hermopolské kosmogonii zaujímají role prostředníků mezi nejvyšším Božstvím a stvořením, zcela s tímto nejvyšším Božstvím propojeni, jasně ukazuje imanentní účast nejvyššího Božstva na stvoření. Bůh je "srdcem" a "jazykem" tohoto stvoření:

"Stalo se, že srdce a jazyk zvítězily nad (všemi ostatními) údy, protože on (Ptah) je (jako srdce) přítomen v každém těle, (jako jazyk) přítomen v každých ústech, a to u všech bohů, lidí, zvířat, lezoucích stvořeních a ve všem, co žije, protože myslí (jako srdce) a nařizuje (jako jazyk) vše, co chce, aby bylo vykonáno."

Protože to bylo "v podobě Atuma", kdy "začalo existovat srdce a začal existvat jazyk", je jasné, že memfidská představa Atuma (či Ptaha v podobě Atumově) je přenesena dolů na zem a považována za imanentní ve všech stvořeních. V hymnu k Ptah-Tatenenovi čteme:

"Větry vyrážejí z tvých nozder a nebeské vody z tvých úst, životodárné (pšenice a ječmen a další) věci vyrůstají z tvých zad. Ty´s ten, kdo přiměje zemi vydat plody, aby bohové i lidé žili v hojnosti."

Důraz na Ptahovu imanenci překračuje svět přírody a vstupuje i do světa lidských vztahů. Šabakův text stanovuje:

"A tak se dostane spravedlnosti tomu, kdo činí, jak je požadováno, a zlého tomu, kdo činí, jak je nenáviděno. A tak se dostane života mírumilovnému a smrti zločinci. Tak je utvářena veškerá práce a všechno umění."

Ptahova účast v hmotném světě zachází do podrobností nejen v sociálním, ale i v náboženském životě, a to až k určování podoby, ve které mají být jednotlivý bohové uctíváni, a materiálu, z něhož mají být zhotoveny jejich sochy, neboť tito bohové z něj, jakožto boha země, "vyrůstají":

"Zrodil bohy, postavil města, rozdělil zemi na provincie, postavil bohy na místa jejich uctívání, určil jejich oběti, ustanovil jejich svatyně. Na základě tužeb jejich srdcí sdělal jejich těla. A tak bohové vstoupili do svých těl ze všech druhů dřeva, že všech druhů kamene, ze všech druhů hlíny, ze všech druhů věcí, které na něm vyrůstají a které jim poskytly formu."

Tato vášeň pro detaily je výsadou právě Ptaha, který se s láskou zapojuje do hmotného světa. Memfidská kosmogonie nás staví před naplnění božského tvořivého procesu, před konečné vtělení božské látky do hmotné formy. Z tohoto pohledu se pak heliopolská, hermopolská i memfidská kosmogonie nejeví jako vzájemně soupeřící či si odporující, ba právě naopak jako vzájemně se doplňující aspekty širšího kosmogonického schématu, u nichž každý zdůrazňuje jinou fázi božské manifestace do hmoty.

 

 

lišta

 

 

NAYDLER, Jeremy. Chrám kosmu: starověká egyptská zkušenost Posvátného. Překlad Miroslav Krůta. Praha : Volvox Globator, 1999. 301 s. ISBN 80-7207-245-5. Kapitola Mýty kosmogeneze. S. 39-63.

 

 

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.