Etika ve starověkém Egyptě

27. 09. 2009 | † 03. 10. 2010 | kód autora: d5q

pashedu-1Srovnáváme-li  etická měřítka starých Egypťanů s měřítky jejich sousedů a současníků, ukazuje se, že egyptská etika měla vysokou úroveň a řadu humanistických rysů, pro které se Egypťané někdy svým sousedům zdávali změkčilí. Jistě to souviselo s řadou okolností. Egypťané nebyli národ bojovníků, stará zjemnělé kultura vedla k tomu, že pohrdali člověkem, který se dal zmítat svými pocity, a tíhli naopak k tomu lidské jednání a lidské vztahy formalizovat. To vše se samozřejmě projevuje i v etice starého Egypta.

 

 


 Úplný seznam článků podle jednotlivých rubrik naleznete zde.


 

pashedu-1

Etika ve starověkém Egyptě(1)

 

A – Prameny poznání

 

Srovnáváme-li  etická měřítka starých Egypťanů s měřítky jejich sousedů a současníků, ukazuje se, že egyptská etika měla vysokou úroveň a řadu humanistických rysů, pro které se Egypťané někdy svým sousedům zdávali změkčilí. Jistě to souviselo s řadou okolností. Egypťané nebyli národ bojovníků, stará zjemnělé kultura vedla k tomu, že pohrdali člověkem, který se dal zmítat svými pocity, a tíhli naopak k tomu lidské jednání a lidské vztahy formalizovat. To vše se samozřejmě projevuje i v etice starého Egypta.

 

Nejzávažnější zprávy o egyptské etice nám poskytují tři prameny: Je to předně egyptské mudrosloví, tedy literatura sapienciální, dále náhrobní nápisy, obsahující chvalořeči na mrtvé a výčet jejich ctností, a konečně kniha mrtvých, jakýsi průvodce na cestu podsvětím, která obsahuje vyznání nevinnosti mrtvého a výčet jeho dobrých skutk...

....

 

...(2)

 

 

 

B – Etická norma

 

Etickou normou je bohyně Maat, zosobněná pravda, spravedlnost a řád... Její jméno znamená základ či základnu, bázi pro sochu, speciálně pak pro baldachýnovou kapličku, v níž bývá zobrazován bůh Ptah. Proto je Ptah od počátku "Pán Maaty". Z tohoto původně zcela konkrétního významu se pak vyvinul pojem ontického základu celého kosmu, pojem "světového řádu", na němž spočívá celý svět, pojem kosmické harmonie, práva, spravedlnosti a pravdy. V tomto abstraktním významu pojmu maat můžeme rozlišit tři složky:

 

  1. Předně je maat stvořením ustavený řád jsoucna, přírody i společnosti, tedy to, co je pravé a správné. Právo, spravedlnost, pravda jsou opak křivdy, lži a bezpráví.
  2. Dále je maat udržující a životadárný princip, bez něhož by se svět zřítil do chaosu. Proto je úkolem krále i každého člověka vůbec  "činit maat", to jest tento řád střežit, zastávat a obnovovat, kdekoli byl porušen.
  3. A konečně v zosobněné podobě je Maat bohyně, která je ztělesněním tohoto řádu, spravedlnosti a pravdy, dcera Reova, z níž Re žije. Bozi i král žijí Maatou a nakonec lze říci, že jí žije každý člověk, protože život je možný jen v řádu, jen řád život umožňuje, chrání a zajišťuje. Odtud lze vysvětlit sklon Egypťanů k institucionalizování a ritualizování všech forem společenského i náboženského života.

 

 

Vláda (řádu) maat se projevuje tak, že maat vchází do světa skrze krále, který –  stejně jako bozi –  "jí a pije maat". Maat se ztotožňuje s králem, král "činí maat". To se konkretizuje v rituálu tak, že král slavnostně obětuje obraz (sošku) Maaty Reovi. Tato soška či vůbec podoba Maat vyhlíží jako žena se pštrosím pérem na hlavě. Někdy bylo jejím znamením i péro samo. Královy zákony jsou pravda sama, jejich vydáváním král stále znovu vytváří a udržuje kosmický řád, jejich plněním se pak pravda – maat prosazuje a ujímá vlády nade vším jsoucnem. Proto jsou královy rozkazy  "krásné", proto i jeho vláda je  "krásná", protože  zrcadlí "krásný", sám v sobě dokonalý kosmický řád.

 

Maat je poznatelná a naučitelná, lze ji odečíst z běhu všech věcí. Toto přesvědčení je základem mudrosloví, která právě chce zprostředkovat znalost (řádu) maat, neučit žít člověka ve shodě s ním, a tak ho učinit ctnostným. Přesvědčení o naučitelnosti ctnosti tedy sdíleli Egypťané s Řeky, zvláště se Sókratem a jeho následovníky. Myticky vyjádřeno, je konání práva způsob, jak maat stoupá čili je obětována bohům, takže bychom mohli až mluvit o jakémsi koloběhu maat. Znalost kosmického řádu umožňuje však nejen žít s ním ve shodě a tedy správně, nýbrž také ovládat jsoucn...


.... Proto je v pojmu maat skryta i předjímka moderního rozpoznání, že poznané přírodní zákonitosti nám umožňují přírodu ovládat.

 

Bohyně Maat jako spravedlnost a právo je patronkou právního života říše, patronkou soudců; vedoucí vezír... měl titul "prorok Maaty".

 

 

Dva základní etické typy: vášnivec a mlčenlivec

 

Shrneme-li předchozí údaje, vyplývá z nich, že Egypťané nezakládali svůj život na osobním vztahu ke svrchovanému Bohu, tedy na víře v křesťanském smyslu, nýbrž na sebepodřízení kosmicko-etické harmonii jsoucna. To vše je maat. Mezi přírodním řádem a etikou není v Egyptě přerývka, jedno přechází plynule do druhého. Člověk, která z tohoto řádu, do něhož v posledku patří i bohové, vybočuje, škodí sám sobě. Nejvyšším cílem života je pak překonat smrt a získat posmrtnou blaženost. Kosmický řád je dobrý, stačí se ho držet, není třeba nic opravovat a napravovat, měnit a převracet. Naopak, změny a převraty jsou pro Egypťana věc zlá, je to vpád chaosu, zla a nicoty. Politická struktura státu s faraonem na špici splývá s kosmickým řádem; proto v mezidobích, kdy se ústřední vláda hroutí, procházejí Egypťané zároveň metafyzickým otřesem, který jim problematizuje smysl života a jsoucna vůbec.

 

Je-li základní ctností podřízení této kosmicko-etické harmonii, vyplývá z toho, že jsou možné dva základní etické postoje. Postoj člověka, který se podřizuje, který je tichý, mlčenlivý – to jest nereptající, pokorný a trpělivý, a jeho protikladem je člověk buřič, vášnivec, halasící a plný vzdoru. Tyto protiklady jsou nejzřetelněji vyjádřeny v nauce Amenemopově:(3)

 

"Nedávej se do sporu s násilníkem

a neútoč na něho slovy.

Buď trpělivý před nepřítelem

a podvol se tomu, kdo se chová urážlivě.

Nepřihmuřuj oči kvůli vášnivci,

ale před rozvášněným vášnivcem ustup

a ponech ho jeho zvůli;

Bůh dovede mu odplatit.

Vášnivec v chrámu

jest jako strom, který vyrostl v lese:

V okamžiku je zbaven svých větví

a svůj konec má připraven v přístavním skladišti.

Je odplaven daleko od svého místa

a oheň je jeho pohřebním rouchem.

Spravedlivý, tichý člověk se drží stranou;

je jako strom, který vyrostl v zahradě:

Zelená se, nese dvojnásobné množství plodů,

je před obličejem svého pána,

jeho ovoce je sladké, jeho stín je příjemný

a jeho konec je mu připraven v zahradě.

Všichni tiší v chrámu říkají:

´Veliká je sláva Reova!´

Přidrž se mlčenlivého;

najdeš život a budeš zdráv na zemi."

 

Tak je dobrý člověk "muž Maaty", muž pravdy, spravedlnosti, harmonie. Některými rysy tedy egyptská etika připomíná taoismus. Rozhodně není nelidská či méněcenná, obsahuje ovšem v sobě nebezpečí formalismu, institucionalismu a tradičnosti, jak jsme již výše zmínili. Zvláště velké mudroslovné sbírky by zasloužily nového zpracování, abychom se dověděli, nakolik stálo egyptské mudrosloví s počínající immanentizací kosmu i u kolébky starověké filozofie.

 

 

 lišta

 

Poznámky k textu

 

(1) HELLER, Jan. Starověká náboženství : náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Praha : Kalich, 1988. 440 s. ISBN neuvedeno.  S. 7985.

(2) Následující část textu pojednávající o pramenech, dnes již v mnoha ohledech překonaná, je vypuštěna.

(3) Překlad Františka Lexy. Vhodné srovnat s překlady modernějšími.

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky zivotni-styl

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.